Něco málo o stylu Chen

Většinou je vznik bojového systému tai-či spojován s rodinou Chen. Ta původně žila v kraji Hongtong, provincii Shanxi. V roce 1369 se přestěhoval Chen Pu s rodinou do vesnice Changjang v kraji Wengxian, provincii Henan. Vesnice byla přejmenována na Chenjiagou. Toto jméno jí zůstalo dodnes. Vznik základů stylu tai-či je kladen do 17. století. Chen Wangting (?-1719), patřící k 9. generaci rodiny Chen, úspěšně složil císařské civilní i vojenské zkoušky a v roce 1641 se stal důstojníkem místní národní gardy. Po pádu dynastie Ming v r. 1644 se vrátit do rodné vesnice, kde se ve volných chvílích zabýval studiem bojových umění. Na základě bojových technik své rodiny a nejlepších prvků boxu, zpracovaných generálem Qi Jiguangem (1528-1587), se kterými se seznámil za svého působení v gardě, a starodávných metod cvičení vnitřní energie daoyin a tuna, vypracoval vlastní bojový systém. Výrazně se lišil od tehdejších systémů založených převážně na fyzické síle a rychlosti. Vedle tvrdých pohybů a úderů využíval i měkké, vedle rychlých i pomalé všechny však spojené do plynulých, nepřerušovaných akcí. Základ tvořilo 5 postojů a 8 pozic (technik) rukou. Původně se v stylu Čen cvičily sestavy, zápas dvojic tuishou a cvičení s kopím bez používání chráničů. Tuishou sestavil Chen Wanting proto, aby se cvičící naučil jak rozdělovat svou vlastní sílu, tak využívat sílu protivníkovu ke svému vítězství. Protože většina sestav byla velmi dlouhá, ustálil se pro ně název changquan (dlouhý box). Počet sestav budoucího tai-či se postupně zredukoval na 5 a procvičuje 13 základních technik rukou a nohou, sestavu changquan o 108 formách a sestavu paochui (dělový box). Dalším vývojem sestavy postupně zjednodušoval a racionalizoval. Výraznou postavou, která zdokonalila tai-či a přispěla k jeho rozšíření i mimo komunitu vlastní rodiny byl Chen Changxing. Patřil ke 14. generaci rodiny Chen. Tai-či se později v Chenjiagou rozdělil do "nového" a "starého" stylu. Chen Changxing se věnoval cvičení starého stylu, Chen Yupen stylu novému. Poznámky Daoyin - cvičení charakteristické vědomým řízením čchi fyzickými pohyby (jejich prostřednictvím). Proud čchi může být veden systémem jingluo skrz vnitřní orgány nebo po povrchu těla. Tuna - orientuje se na obnovu a dodání energie lidskému tělu a aktivaci vnitřních orgánů i funkcí těla pomocí regulovaného dýchání. Užívá speciálních metod nádechů, výdechů i zadržování dechu. Changquan (dlouhý box) - název stylu byl odvozen na základě přirovnání k Dlouhé řece, Chang Jiang - též Yangzi Jiang. Paochui (dělový box) - název stylu je odvozen od síly, uplatňované při úderu pěstí měl by být tak účinný jako výstřel z děla.

Dýchání při cvičení

Při cvičení tai-či je důležité hluboké břišní brániční dýchání. Při vdechu bránice klesá, břicho se vydouvá. Při výdechu se bránice díky stažení svalů (tzn. vtažení břicha) zvedá. Nádech i výdech jsou vedeny nosem. Ramena musí zůstat stále uvolněna a spuštěna. Vdech i výdech musí být pomalý a obě fáze dechu by měly být stejně dlouhé. Do té doby, než dostatečně zvládnete celou sestavu cviků s využitím výše uvedených principů, musí být vaše dýchání zcela přirozené. To znamená, že nádech i výdech nejsou bezprostředně spojeny s provedením určitého pohybu nebo cviku. Je nezbytné se vyvarovat napětí a zadržení dechu. Vdech musí plynule přecházet ve výdech a naopak. Jestliže cítíte, že váš dech není klidný a snadný, nebo že přísun kyslíku není adekvátní k nárokům vykonávaného cvičení, lze jej upravit. Malý dechový cyklus může být vykonán mezi obvyklým výdechem a nádechem. Toto malé prsní dýchání se nebude plést s hlubokým břišním dýcháním. Po zvládnutí přirozeného dýchání lze postupně přistoupit ke složitější variantě dýchání - dýchání koordinovanému s prováděným cvikem.

Zbraně v Taijiquan stylu yang

Kopí Qiang Tyč Gung Meč Jian

Základní Postoje

Poznámka Na třech následujících obrázcích je znázorněn pouze levý postoj. Pravý postoj je analogický. Otisk zatížené nohy je vybarven. V žádném z uvedených postojů by se nemělo koleno dostat dále vpřed než nad konečky prstů nohy. Při pohybu vpřed jdeme přes patu, při pohybu vzad přes špičku. Je nutné vyvarovat se předčasného přenesení váhy najednou na celé chodidlo. Výška postojů Začátečník by měl cvičit ve vyšších postojích a s přibývajícími zkušenostmi je postupně snižovat. Pro cvičení v nízkém postoji je nutné získat dostatečnou dovednost a fyzickou kondici. Nižší postoj pomáhá získat nejen sílu v nohou, ale i lépe vést čchi do dolních částí těla. Příliš nízko posazené těžiště však může být příčinou nemotornosti pohybů nohou a z toho vyplývající ztráty mobility. Tai-či vyžaduje jak stabilitu, tak i mrštnost. Dobrý cvičenec by se měl pohybovat jako kočka. Neobratná práce nohou kazí efekt, ale i krásu celého cvičení Gongbu Přední noha, směřuje špičkou vpřed. Je ohnuta v koleně tak, že kolmice spuštěná z jeho přední strany by se dotkla špičky palce této nohy, případně může být holenní kost kolmo k zemi. Spočívají na ní asi dvě třetiny váhy těla. Zadní noha je přirozeně propnutá v koleně, špička směřuje vpřed stranou. Šíře postoje je dána šíří ramen, délka a výška postoje závisí na individuálních schopnostech cvičících. Používá se nejčastěji při pohybu vpřed. Xubu Zadní noha, na níž spočívají přibližně tři čtvrtiny váhy, je pokrčena v koleni do polovičního dřepu, špička směřuje vpřed stranou. Přední noha je natažená vpřed (koleno mírně ohnuto), špička chodidla se dotýká podlahy. Používá se i modifikace se stojem přední nohy na patě. Postoj je nízký, nohy jsou umístěny ze stran těsně u středové osy. Používá se nejčastěji při pohybu vzad. Pubu Hluboký dřep na noze, která je špičkou vytočena vně šikmo vpřed. Druhá noha (po ukročení stranou) má celou plochu chodidla na podlaze, špička směřuje přímo vpřed, je umístěna za úrovní osy nohy ve dřepu. Mabu Široký stoj rozkročný, nohy pokrčeny v kolenou, špičky vpřed, váha rovnoměrně rozložena na obě nohy. Výška postoje závisí na individuálních schopnostech. Používá se např. při dechových cvičeních, silových cvicích rukama. Bingbu Stoj spojný, ale mezi chodidly je mezera na dva prsty, váha je rovnoměrně rozložena na obě nohy. Používá se pří pozdravu a na začátku a konci cvičené sestavy. Baibu Nohy jsou rozkročeny na šíři ramen, špičky vpřed, váha rovnoměrně rozložena na obě nohy. Používá se jako výchozí postoj, z kterého se již bezprostředně provádí první cvik, dále pak při nástupech, vysvětlování, dechových cvičeních.