V minulosti byla v Číně zachovávána tradice, že jednotlivé styly nebo školy bojových umění byly předávány z generace na generaci v rámci uzavřených komunit, klášterů, nebo rodových uskupení. Nejinak tomu bylo s tai-či. Rodina Chen své tajemství střežila jako oko v hlavě až do první čtvrtiny 19. století. V té době žil ve vesničce Chenjiagou vyhlášený mistr Chen Changxing, představitel 14. generace rodiny Chen. Jak tradice přikazovala, zasvěcoval do tajemství bojových umění příslušníky svého rodu.
Jednou v noci však přistihl němého sloužícího, jak cvičí tai-či, a to stejně dobře jako jeho vlastní příbuzní. Byl to Yang Luchan (jinak též Yang Fukui). Přiznal se, že po zhlédnutí náhodného zápasu, ve kterém byly použity techniky tai-či, jej tento styl tak uchvátil, že se rozhodl jej naučit. Podařilo se mu získat doporučení od příslušníka rodiny Chen, žijícího v okresním městě. Chen Changxing jej však i přesto odmítl. Proto se Yang Luchan vrátil zpět v přestrojení a vydával se za němého. Tři roky každou noc cvičil, co přes den odpozoroval z výcviku příslušníků rodiny Chen.
Mistr byl uměním sloužícího tak nadšen, že jej přijal za žáka a další tři roky mu předával své znalosti a dovednosti.
Když se poté Luchan vrátil domů do okresu Guangpin (nyní Yongnian) v provincii Hebei, byl již uznávaným mistrem bojového umění označovaného "něžný box".
Když v roce 1850 ve věku 51 let pomohl princi z Duanu získat zpět velké množství stříbra, které odcizili loupežníci, byl pozván do panovnického sídla, aby vyučoval wushu. V Pekingu často učil i obyčejné lidi. Vypustil nejobtížnější techniky a vytvořil nový Jang styl tai-či, který zdokonaloval až do své smrti v roce 1872. Jang získal pověst šetrného stylu, jehož techniky zbytečně nezabíjí a nezraňují.
Tai Ji Quan používá cvičení Tlačících rukou (Tui Shou) k vyjádření významu jeho aplikací. Studium Tui Shou slouží k pochopení, jak cítit energii (Jue Jin). Když jsme schopni energii cítit, potom už není složité energii porozumnět (Dong Jin). V základním pojednání (Wang Tsung-yueh: Tai Ji Quan Lun) se říká: "Z pochopení energie můžete přejít k duchovnímu osvícení (Shen Ming)". Tato slova jsou bez debat zakotvena v Tui Shou.
V minulosti byla v Číně zachovávána tradice, že jednotlivé styly nebo školy bojových umění byly předávány z generace na generaci v rámci uzavřených komunit, klášterů, nebo rodových uskupení. Nejinak tomu bylo s tai-či. Rodina Chen své tajemství střežila jako oko v hlavě až do první čtvrtiny 19. století. V té době žil ve vesničce Chenjiagou vyhlášený mistr Chen Changxing, představitel 14. generace rodiny Chen. Jak tradice přikazovala, zasvěcoval do tajemství bojových umění příslušníky svého rodu.
Jednou v noci však přistihl němého sloužícího, jak cvičí tai-či, a to stejně dobře jako jeho vlastní příbuzní. Byl to Yang Luchan (jinak též Yang Fukui). Přiznal se, že po zhlédnutí náhodného zápasu, ve kterém byly použity techniky tai-či, jej tento styl tak uchvátil, že se rozhodl jej naučit. Podařilo se mu získat doporučení od příslušníka rodiny Chen, žijícího v okresním městě. Chen Changxing jej však i přesto odmítl. Proto se Yang Luchan vrátil zpět v přestrojení a vydával se za němého. Tři roky každou noc cvičil, co přes den odpozoroval z výcviku příslušníků rodiny Chen.
Mistr byl uměním sloužícího tak nadšen, že jej přijal za žáka a další tři roky mu předával své znalosti a dovednosti.
Když se poté Luchan vrátil domů do okresu Guangpin (nyní Yongnian) v provincii Hebei, byl již uznávaným mistrem bojového umění označovaného "něžný box".
Když v roce 1850 ve věku 51 let pomohl princi z Duanu získat zpět velké množství stříbra, které odcizili loupežníci, byl pozván do panovnického sídla, aby vyučoval wushu. V Pekingu často učil i obyčejné lidi. Vypustil nejobtížnější techniky a vytvořil nový Jang styl tai-či, který zdokonaloval až do své smrti v roce 1872. Jang získal pověst šetrného stylu, jehož techniky zbytečně nezabíjí a nezraňují.
Styl Jang
Současnou podobu Jang stylu tai-či však dal až vnuk Yanga Luchana Yang Caoqing. Yang Caoqing se narodil v roce 1883 v okrese Yongnian a je znám spíše jako Yang Chengfu. Tai-či se naučil od svého otce a strýce, kteří měli v Pekingu velmi dobrou pověst jako znalci bojových umění.
Yang Chengfu ovládl Jang styl tai-či tak, že byl pozván do Pekingské sportovní společnosti jako trenér wushu. Později šířil tai-či i v jiných částech Číny, především na jih od řeky Yangzi. Jeho styl se už zcela odlišuje od původního stylu Chen Wantinga. Změnil nejen obsah sestav, ale i samotné pozice a pohyby, ale co je nejvýraznější, režim provádění sestav. Jestliže ve stylu Čen existují výbušné akce a zrychlování pohybů, u stylu Jang se zachovává od začátku až do konce pomalý, plynulý rytmus. Tento způsob cvičení je využíván i mladšími styly Wu, Wu a Sun.
