V minulosti byla v Číně zachovávána tradice, že jednotlivé styly nebo školy bojových umění byly předávány z generace na generaci v rámci uzavřených komunit, klášterů, nebo rodových uskupení. Nejinak tomu bylo s tai-či. Rodina Chen své tajemství střežila jako oko v hlavě až do první čtvrtiny 19. století. V té době žil ve vesničce Chenjiagou vyhlášený mistr Chen Changxing, představitel 14. generace rodiny Chen. Jak tradice přikazovala, zasvěcoval do tajemství bojových umění příslušníky svého rodu.
Jednou v noci však přistihl němého sloužícího, jak cvičí tai-či, a to stejně dobře jako jeho vlastní příbuzní. Byl to Yang Luchan (jinak též Yang Fukui). Přiznal se, že po zhlédnutí náhodného zápasu, ve kterém byly použity techniky tai-či, jej tento styl tak uchvátil, že se rozhodl jej naučit. Podařilo se mu získat doporučení od příslušníka rodiny Chen, žijícího v okresním městě. Chen Changxing jej však i přesto odmítl. Proto se Yang Luchan vrátil zpět v přestrojení a vydával se za němého. Tři roky každou noc cvičil, co přes den odpozoroval z výcviku příslušníků rodiny Chen.
Mistr byl uměním sloužícího tak nadšen, že jej přijal za žáka a další tři roky mu předával své znalosti a dovednosti.
Když se poté Luchan vrátil domů do okresu Guangpin (nyní Yongnian) v provincii Hebei, byl již uznávaným mistrem bojového umění označovaného "něžný box".
Když v roce 1850 ve věku 51 let pomohl princi z Duanu získat zpět velké množství stříbra, které odcizili loupežníci, byl pozván do panovnického sídla, aby vyučoval wushu. V Pekingu často učil i obyčejné lidi. Vypustil nejobtížnější techniky a vytvořil nový Jang styl tai-či, který zdokonaloval až do své smrti v roce 1872. Jang získal pověst šetrného stylu, jehož techniky zbytečně nezabíjí a nezraňují.
V minulosti byla v Číně zachovávána tradice, že jednotlivé styly nebo školy bojových umění byly předávány z generace na generaci v rámci uzavřených komunit, klášterů, nebo rodových uskupení. Nejinak tomu bylo s tai-či. Rodina Chen své tajemství střežila jako oko v hlavě až do první čtvrtiny 19. století. V té době žil ve vesničce Chenjiagou vyhlášený mistr Chen Changxing, představitel 14. generace rodiny Chen. Jak tradice přikazovala, zasvěcoval do tajemství bojových umění příslušníky svého rodu.
Jednou v noci však přistihl němého sloužícího, jak cvičí tai-či, a to stejně dobře jako jeho vlastní příbuzní. Byl to Yang Luchan (jinak též Yang Fukui). Přiznal se, že po zhlédnutí náhodného zápasu, ve kterém byly použity techniky tai-či, jej tento styl tak uchvátil, že se rozhodl jej naučit. Podařilo se mu získat doporučení od příslušníka rodiny Chen, žijícího v okresním městě. Chen Changxing jej však i přesto odmítl. Proto se Yang Luchan vrátil zpět v přestrojení a vydával se za němého. Tři roky každou noc cvičil, co přes den odpozoroval z výcviku příslušníků rodiny Chen.
Mistr byl uměním sloužícího tak nadšen, že jej přijal za žáka a další tři roky mu předával své znalosti a dovednosti.
Když se poté Luchan vrátil domů do okresu Guangpin (nyní Yongnian) v provincii Hebei, byl již uznávaným mistrem bojového umění označovaného "něžný box".
Když v roce 1850 ve věku 51 let pomohl princi z Duanu získat zpět velké množství stříbra, které odcizili loupežníci, byl pozván do panovnického sídla, aby vyučoval wushu. V Pekingu často učil i obyčejné lidi. Vypustil nejobtížnější techniky a vytvořil nový Jang styl tai-či, který zdokonaloval až do své smrti v roce 1872. Jang získal pověst šetrného stylu, jehož techniky zbytečně nezabíjí a nezraňují.
Žádné komentáře:
Okomentovat