Zakladatelé

O vzniku tai-či existuje mnoho legend. Autorství bývá přisuzováno různým lidem. Jako zakladatelé jsou uváděni např.: Xu Xuanpin, žil údajně v polovině 8. století a zabýval se zkoumáním tajemných sil. Zhang Sanfeng, žil za dynastie Tang (618-907) a vytvořil z technik a principů čtyř samostatných škol bojových umění Xu, Cheng, Yu a Yin, základy pozdějšího tai-či. Li Daozi, žil za dynastie Tang, vytvořil styl Xiantianquan (styl "fáze před stvořením vesmíru"), který je označován za pravzor tai-či. Han Gongyue, žil v 10. století, autor stylu Xiaojiutian ("devíti malých nebes"), předchůdce tai-či. Zhang Sanfeng, taoistický alchymista, žil v době panování císaře Huizonga ve 12. století za dynastie Yuan (1279-1368) ve Wudangu, naučil se stínovému boxu (tai-či) údajně při božském vnuknutí ve snu přímo od Velkého císaře Xuanwu. Zhang Sanfeng (jinak též Zhang Tun resp. Zhang Qunbao) nar. 9. 4. 1247, taoistický poustevník, zabýval se problematikou nesmrtelnosti. Zvládl bojový styl shaolinquan a obohatil ho o cvičení daoyin. Způsoby dosažení nesmrtelnosti zdokonaloval ve Wudangských horách. Výsledkem jeho úsilí je systém, který posléze dostal název TAI-ČI ČUAN (taijiquan). Den jeho narození je slaven vyznavači tai-či jako tradiční svátek. Zhang Sanfeng (jinak též Zhang Zhenren). Jako taoistický mnich přišel v r. 1394 do Wudangských hor, kde uviděl souboj straky (v některých verzích jeřába nebo jen "ptáka") s hadem. Při souboji pochopil proměny tai-či: měkkým přemáhat tvrdé, točit se jako tai-či. Na základě tohoto poznání, které je v souladu s teorií Knihy proměn, formuloval základy tai-či. Chen Wangting (? -1719) jinak též Chen Zhouting z Chenjiagou. Jeho bojový styl se zpočátku velice podobal ostatním vnějším, tvrdým stylům. Na sklonku svého života však byl pod silným vlivem taoismu, což se odrazilo i v jeho bojových sestavách. Staly se měkčími, pohyby plavnějšími a okrouhlejšími a větší důraz byl kladen na správné dýchání. Wang Zongyue z provincie Shanxi přinesl tai-či do Honangu za vlády Qianlonga (17361795). Jednou údajně projížděl přes Chenjiagou, kde se potkal s vesničany cvičícími formu boxu zvanou paochui. Několika příslušníky rodu Chen byl vyzván k souboji. Vždy však zvítězil, což na vesničany velmi zapůsobilo. Požádali proto Wanga, aby u nich na krátkou dobu zůstal a naučil je svou bojovou metodu. Žádosti vyhověl a pomohl jim modifikovat jejich tvrdý styl do měkčího tai-či. Tai-či rozpracoval i teoreticky. Nejdůležitější však není, zda zakladatelem tai-či je Zhang Sanfeng nebo někdo jiný, jestli žil jeden nebo několik mužů stejného jména a ani to, zda tai-či vznikl o sto let dříve nebo později. Důležité je, že vůbec vznikla že působí tak, jak působí. Tai-či patří ke školám a stylům wushu, které jsou označovány jako vnitřní, resp. měkké. Jsou tak nazývány proto, že využívají vnitřní síly člověka. Pohyby jsou měkké, oblé, vedené po křivce. Sílu protivníka využívají k vlastnímu vítězství. Tento druh bojových umění má původ v taoistických klášterech posvátných hor Wudang.

Základní tvary rukou

Ve cvičení tai-či je uplatňováno několik základních tvarů rukou, z nichž každý má své výhody a zvláštní vnitřní působení. Zhang - otevřená dlaň Prsty jsou přirozeně nataženy (lehce ohnuty) a nepatrně roztaženy, palec směřuje do strany. Ve středu dlaně je mělká prohlubeň, tzv. tygří past. Gou - pařát Prsty jsou ohnuty a sevřeny tak, že se špičkami dotýkají. Prostor mezi palcem a ukazovákem se blíží tvarem kruhu a ruka je ohnutá v zápěstí. Quan - pěst Prsty jsou přirozeně, bez napětí sevřeny v pěst. Palec leží na druhých článcích ukazováčku a prostředníčku.

Dantian

Tradiční čínská taoistická teorie rozlišuje tři oblasti soustředění životní energie horní, lokalizovanou do mozku a místa mezi obočím ("třetí oko") střední, umístěnou v hrudníku (soustřeďuje působení země a kosmu) dolní, nacházející se v podbřišku, mající pro vedení čchi největší význam. Zvláště pak místo nazývané "moře dechu" umístěné na tři prsty pod pupkem. Tyto oblasti jsou nazývány dantian (rumělková pole).

Čchi - Vitální energie

Vitální síla, nazývaná v Číně čchi, je nezbytným předpokladem našeho života. Dostáváme ji do vínku při narození a s postupem věku její množství klesá až do jejího úplného vyčerpání - a to i přes její doplňování dechem a stravou. Stejně jako krev tekoucí určitým řečištěm má i čchi své kanály (meridiány, dráhy, t'ingy, cesty...), kterými proudí podle určitých zákonitostí. Problematiku proudění čchi rozpracovala tradiční čínská medicína a využívá ji např. v akupunktuře, ale i jinde. Dráhy řádné i mimořádné, body umístěné na drahách i mimo ně, čchi vrozená (vnitřní) i získaná (vnější), její kolování po drahách v opakujících se cyklech, ovlivňování kvantity i kvality čchi - to vše je dosti složité. Pro úvodní informaci však stačí konstatování, že tai-či "pracuje" s vitální energií, umožňuje a podporuje její plynulé proudění lidským organismem (což je jednou ze základních podmínek zdraví), ovlivňuje její spotřebu a při dodržování základních principů akumuluje nadbytečnou vitální energii v oblasti podbřišku (místě zvaném dolní dantian) k dalšímu použití.

Zdravotní učinky taijiquan

Zdravotní působení Jak již bylo výše uvedeno, tai-či má velice pozitivní vliv na zdraví. Od prevence až po léčebné působení. Počínaje bolestmi zad a hlavy přes zvýšení psychické odolnosti vůči stresu až po civilizační choroby. Vysoký krevní tlak, obezita, neplodnost, nervozita - to, a ještě mnoho dalšího můžete pozitivně ovlivňovat cvičením tai-či. Čínská akademie věd a další renomované instituce provedly různé výzkumy na lidech, cvičících sestavu "24 cviků stylu Jang". Jejich výsledky konstatují, že cvičením dochází ke zlepšení srdeční a dechové funkce, poklesu hladiny cholesterolu, zpomalení řídnutí kostí, synchronizaci a zlepšení mozkové činnosti a paměti. Cvičení stimuluje činnost orgánů umístěných v dutině břišní a přispívá i ke zlepšení látkové výměny. Nelze opomenout ani jeho příznivý vliv na kloubní a svalový systém a řadu dalších, i chronických, onemocnění. Byly konstatovány také výrazné antistresové a antineurotizační účinky. Z pohledu zdravotního je tai-či nejen fyzickým cvičením, ale i speciálním a vědomým tréninkem centrální nervové soustavy. Duševní činnost je zde důležitější než fyzické pohyby. U citlivých jedinců se mohou projevit efekty cvičení již při pouhé představě cvičení. Nejvhodnější však je spojit tělesné s duševním, protože ten, kdo se omezí jen na fyzické pohyby, nikdy nepozná skutečnou hodnotu tai-či.

Taijiquan-zajímavosti

Taijiquan vás vede k cestě, kterou můžete používat energii ke komunikování s přírodou, k vašemu tělesnému i duševnímu zdraví. Pojem Taijiquan lze interpretovat jako bojové umění využívající principů tchaj-t´i (jin a jang). Je důležité mít na paměti, že ačkoli je taiji cvičením pro zdraví, v první řadě bylo vytvořeno jako bojové umění Taijiquan se stal uznaným pro svůj zdravotní a relaxační prospěch právě tak jako pro svou estetickou krásu. Současně jsou pohyby taijiquan přirozeně krásné, propracované a zdravě vitální. Proto je Taijiquan pokládáno za čínský kulturní poklad. Třpyt, který tento drahokam vydává, je bez hranic. Kombinuje učení o dynamice (síla, energie, pohyb a vztah mezi nimi) s teoriemi tradiční čínské medicíny - postupným uvolněním zjemnit své pohyby, až se v nich nahromadí síla - pevnost. Důležitým principem je udržení harmonie mezi jemností a sílou. Při cvičení je dech, vědomí a pohyb neoddělitelně spojeny. Kombinace koordinovaných pohybů rukou, těla, očí a jednotlivých kroků bojových umění s technikami koncentrovaného vynaložení vnitřní síly a cvičení hlubokého dechu (Tao-jin a Tchuna). Tchaj-t´i učí, nejen jak dobít energii, ale jak energii přeměnit, starou energii vypustit a novou vpustit. Energie se nesmí hromadit, musí cirkulovat. Když se člověk stále snaží dobít, je paradoxně čím dál víc unavený, protože ho právě unavuje, že to ohromné množství nashromážděné nové energie drží v těle. Než začnete cvičit, je vhodné seznámit se se základními pojmy na kterých je založeno. Skutečné umění nepřichází díky rozvoji fyzické síly, ale především díky dokonalému porozumění a využití vnitřní síly - Čchi. V části "Kořeny" se seznámíte s termíny, jako je čchi, pět elementů, wu-ťi, jin a jang, meridiány a energetické místa atd.. "Jediný princip, to je výchozí bod umění taijiquan, harmonická qi středu uvnitř břicha, to je tchaj-t´i." ( Sun Lutang ) Vnitřní bojové umění Tchaj-ti čchuan je považován za "vnitřní" bojové umění, díky kombinaci dýchání se znalostmi vnitřního těla, používání centra "dantien" a energie qi. Historicky vychází ze starých taoistických principů yin a jang, navzájem se doplňujících protikladů. Pokud je Taijiquan cvičeno správně, jsou tyto principy vidět v podobě pohybů: otvírání a zavírání měkkosti a tvrdosti expanzi a smrštění rychlosti a pomalosti plnosti a prázdnotě Důležitým prvkem, na který se klade při cvičení veliký důraz, je aplikace kruhových pohybu ("energie navíjení hedvabí"), zlepšování stability a uvolněnosti, dýchání a klidnou mysl. Druhy stylů Na základě 32 forem obsažených v Jiguangově knize Zásady Taijiquan vytvořil Chen Wangting sestavu postupů pro toto cvičení. Chen Wangting spojil bojové umění s technikami Tao-jin (koncentrovaného vynaložení vnitřní síly) a Tchu-na (cvičení hlubokého dechu). Tato jedinečná vazba stála u zrodu všech stylů. Historicky se Čchen vyvinul jako ucelený bojový systém. Postupem času bylo Tai-ji předáváno následujícím generacím a vzniklo několik dalších stylů, avšak vycházející ze stejných principů. Tak vznikl po prvním stylu Chen (Čchen) dnes nejrozšířenější styl Yang, dále Sun, Zhaobao, dva styly Wu a další. Plnohodnotné bojové umění Oblíbenost tchaj-t´i je způsobena převážně jeho léčebnými účinky, ale nemělo by se zapomínat na to, že se stále jedná o plnohodnotné bojové umění a při správném tréninku se dá velice dobře využít k boji. Cesta k bojovému využití je však dlouhá a vyžaduje pravidelné náročné cvičení sestav a přetlačování rukou (tuej shou) po dobu několika let.

JIN - JANG

Dva základní principy, dva protiklady, které podle východních nauk tvoří všechno bytí. Jejich úplná harmonie je ideálním stavem, který je v souladu s tím, čemu se říká Tao. V nalézání jednoty protikladů se uskutečňuje bytí. Veškeré bytí je projevem Tao. Původní význam slova jin je oblačnost, zakalení. Původní význam slova jang je korouhev, kterou na slunci pohybuje vítr. Tato pojmenování nelze pochopitelně chápat doslova, ale pouze jako pokus o vyjádření něčeho, co slovy vystihnout nelze. Totiž každý pojem, který je naše lidská mysl schopna vytvořit je již dávno zahrnut v pojmech jing, jang a tao. Ve vlastním textu Knihy proměn se pojmy jin a jang vůbec nevyskytují, nenajdeme je ani ve starších komentářích. Místo toho se mluví se o měkkém a tvrdém prvku. žena - muž temnota - světlo černé - bílé dole - nahoře vlevo - vpravo vzadu - vpředu studené - horké vlhké - suché slabé - silné měkké - tvrdé příjmající - tvořivé země - nebe sever - jih Měsíc - Slunce