JIN - JANG

Dva základní principy, dva protiklady, které podle východních nauk tvoří všechno bytí. Jejich úplná harmonie je ideálním stavem, který je v souladu s tím, čemu se říká Tao. V nalézání jednoty protikladů se uskutečňuje bytí. Veškeré bytí je projevem Tao. Původní význam slova jin je oblačnost, zakalení. Původní význam slova jang je korouhev, kterou na slunci pohybuje vítr. Tato pojmenování nelze pochopitelně chápat doslova, ale pouze jako pokus o vyjádření něčeho, co slovy vystihnout nelze. Totiž každý pojem, který je naše lidská mysl schopna vytvořit je již dávno zahrnut v pojmech jing, jang a tao. Ve vlastním textu Knihy proměn se pojmy jin a jang vůbec nevyskytují, nenajdeme je ani ve starších komentářích. Místo toho se mluví se o měkkém a tvrdém prvku. žena - muž temnota - světlo černé - bílé dole - nahoře vlevo - vpravo vzadu - vpředu studené - horké vlhké - suché slabé - silné měkké - tvrdé příjmající - tvořivé země - nebe sever - jih Měsíc - Slunce

Tui Shou

Tai Ji Quan používá cvičení Tlačících rukou (Tui Shou) k vyjádření významu jeho aplikací. Studium Tui Shou slouží k pochopení, jak cítit energii (Jue Jin). Když jsme schopni energii cítit, potom už není složité energii porozumnět (Dong Jin). V základním pojednání (Wang Tsung-yueh: Tai Ji Quan Lun) se říká: "Z pochopení energie můžete přejít k duchovnímu osvícení (Shen Ming)". Tato slova jsou bez debat zakotvena v Tui Shou.

Yang Luchan

V minulosti byla v Číně zachovávána tradice, že jednotlivé styly nebo školy bojových umění byly předávány z generace na generaci v rámci uzavřených komunit, klášterů, nebo rodových uskupení. Nejinak tomu bylo s tai-či. Rodina Chen své tajemství střežila jako oko v hlavě až do první čtvrtiny 19. století. V té době žil ve vesničce Chenjiagou vyhlášený mistr Chen Changxing, představitel 14. generace rodiny Chen. Jak tradice přikazovala, zasvěcoval do tajemství bojových umění příslušníky svého rodu. Jednou v noci však přistihl němého sloužícího, jak cvičí tai-či, a to stejně dobře jako jeho vlastní příbuzní. Byl to Yang Luchan (jinak též Yang Fukui). Přiznal se, že po zhlédnutí náhodného zápasu, ve kterém byly použity techniky tai-či, jej tento styl tak uchvátil, že se rozhodl jej naučit. Podařilo se mu získat doporučení od příslušníka rodiny Chen, žijícího v okresním městě. Chen Changxing jej však i přesto odmítl. Proto se Yang Luchan vrátil zpět v přestrojení a vydával se za němého. Tři roky každou noc cvičil, co přes den odpozoroval z výcviku příslušníků rodiny Chen. Mistr byl uměním sloužícího tak nadšen, že jej přijal za žáka a další tři roky mu předával své znalosti a dovednosti. Když se poté Luchan vrátil domů do okresu Guangpin (nyní Yongnian) v provincii Hebei, byl již uznávaným mistrem bojového umění označovaného "něžný box". Když v roce 1850 ve věku 51 let pomohl princi z Duanu získat zpět velké množství stříbra, které odcizili loupežníci, byl pozván do panovnického sídla, aby vyučoval wushu. V Pekingu často učil i obyčejné lidi. Vypustil nejobtížnější techniky a vytvořil nový Jang styl tai-či, který zdokonaloval až do své smrti v roce 1872. Jang získal pověst šetrného stylu, jehož techniky zbytečně nezabíjí a nezraňují.

Yang Cheng Fu

Styl Jang Současnou podobu Jang stylu tai-či však dal až vnuk Yanga Luchana Yang Caoqing. Yang Caoqing se narodil v roce 1883 v okrese Yongnian a je znám spíše jako Yang Chengfu. Tai-či se naučil od svého otce a strýce, kteří měli v Pekingu velmi dobrou pověst jako znalci bojových umění. Yang Chengfu ovládl Jang styl tai-či tak, že byl pozván do Pekingské sportovní společnosti jako trenér wushu. Později šířil tai-či i v jiných částech Číny, především na jih od řeky Yangzi. Jeho styl se už zcela odlišuje od původního stylu Chen Wantinga. Změnil nejen obsah sestav, ale i samotné pozice a pohyby, ale co je nejvýraznější, režim provádění sestav. Jestliže ve stylu Čen existují výbušné akce a zrychlování pohybů, u stylu Jang se zachovává od začátku až do konce pomalý, plynulý rytmus. Tento způsob cvičení je využíván i mladšími styly Wu, Wu a Sun.