neděle 2. května 2010

Něco málo o stylu Chen

Většinou je vznik bojového systému tai-či spojován s rodinou Chen. Ta původně žila v kraji Hongtong, provincii Shanxi. V roce 1369 se přestěhoval Chen Pu s rodinou do vesnice Changjang v kraji Wengxian, provincii Henan. Vesnice byla přejmenována na Chenjiagou. Toto jméno jí zůstalo dodnes. Vznik základů stylu tai-či je kladen do 17. století. Chen Wangting (?-1719), patřící k 9. generaci rodiny Chen, úspěšně složil císařské civilní i vojenské zkoušky a v roce 1641 se stal důstojníkem místní národní gardy. Po pádu dynastie Ming v r. 1644 se vrátit do rodné vesnice, kde se ve volných chvílích zabýval studiem bojových umění. Na základě bojových technik své rodiny a nejlepších prvků boxu, zpracovaných generálem Qi Jiguangem (1528-1587), se kterými se seznámil za svého působení v gardě, a starodávných metod cvičení vnitřní energie daoyin a tuna, vypracoval vlastní bojový systém. Výrazně se lišil od tehdejších systémů založených převážně na fyzické síle a rychlosti. Vedle tvrdých pohybů a úderů využíval i měkké, vedle rychlých i pomalé všechny však spojené do plynulých, nepřerušovaných akcí. Základ tvořilo 5 postojů a 8 pozic (technik) rukou. Původně se v stylu Čen cvičily sestavy, zápas dvojic tuishou a cvičení s kopím bez používání chráničů. Tuishou sestavil Chen Wanting proto, aby se cvičící naučil jak rozdělovat svou vlastní sílu, tak využívat sílu protivníkovu ke svému vítězství. Protože většina sestav byla velmi dlouhá, ustálil se pro ně název changquan (dlouhý box). Počet sestav budoucího tai-či se postupně zredukoval na 5 a procvičuje 13 základních technik rukou a nohou, sestavu changquan o 108 formách a sestavu paochui (dělový box). Dalším vývojem sestavy postupně zjednodušoval a racionalizoval. Výraznou postavou, která zdokonalila tai-či a přispěla k jeho rozšíření i mimo komunitu vlastní rodiny byl Chen Changxing. Patřil ke 14. generaci rodiny Chen. Tai-či se později v Chenjiagou rozdělil do "nového" a "starého" stylu. Chen Changxing se věnoval cvičení starého stylu, Chen Yupen stylu novému. Poznámky Daoyin - cvičení charakteristické vědomým řízením čchi fyzickými pohyby (jejich prostřednictvím). Proud čchi může být veden systémem jingluo skrz vnitřní orgány nebo po povrchu těla. Tuna - orientuje se na obnovu a dodání energie lidskému tělu a aktivaci vnitřních orgánů i funkcí těla pomocí regulovaného dýchání. Užívá speciálních metod nádechů, výdechů i zadržování dechu. Changquan (dlouhý box) - název stylu byl odvozen na základě přirovnání k Dlouhé řece, Chang Jiang - též Yangzi Jiang. Paochui (dělový box) - název stylu je odvozen od síly, uplatňované při úderu pěstí měl by být tak účinný jako výstřel z děla.

Dýchání při cvičení

Při cvičení tai-či je důležité hluboké břišní brániční dýchání. Při vdechu bránice klesá, břicho se vydouvá. Při výdechu se bránice díky stažení svalů (tzn. vtažení břicha) zvedá. Nádech i výdech jsou vedeny nosem. Ramena musí zůstat stále uvolněna a spuštěna. Vdech i výdech musí být pomalý a obě fáze dechu by měly být stejně dlouhé. Do té doby, než dostatečně zvládnete celou sestavu cviků s využitím výše uvedených principů, musí být vaše dýchání zcela přirozené. To znamená, že nádech i výdech nejsou bezprostředně spojeny s provedením určitého pohybu nebo cviku. Je nezbytné se vyvarovat napětí a zadržení dechu. Vdech musí plynule přecházet ve výdech a naopak. Jestliže cítíte, že váš dech není klidný a snadný, nebo že přísun kyslíku není adekvátní k nárokům vykonávaného cvičení, lze jej upravit. Malý dechový cyklus může být vykonán mezi obvyklým výdechem a nádechem. Toto malé prsní dýchání se nebude plést s hlubokým břišním dýcháním. Po zvládnutí přirozeného dýchání lze postupně přistoupit ke složitější variantě dýchání - dýchání koordinovanému s prováděným cvikem.