O vzniku tai-či existuje mnoho legend. Autorství bývá přisuzováno různým lidem. Jako zakladatelé jsou uváděni např.:
Xu Xuanpin, žil údajně v polovině 8. století a zabýval se zkoumáním tajemných sil.
Zhang Sanfeng, žil za dynastie Tang (618-907) a vytvořil z technik a principů čtyř samostatných škol bojových umění Xu, Cheng, Yu a Yin, základy pozdějšího tai-či.
Li Daozi, žil za dynastie Tang, vytvořil styl Xiantianquan (styl "fáze před stvořením vesmíru"), který je označován za pravzor tai-či.
Han Gongyue, žil v 10. století, autor stylu Xiaojiutian ("devíti malých nebes"), předchůdce tai-či.
Zhang Sanfeng, taoistický alchymista, žil v době panování císaře Huizonga ve 12. století za dynastie Yuan (1279-1368) ve Wudangu, naučil se stínovému boxu (tai-či) údajně při božském vnuknutí ve snu přímo od Velkého císaře Xuanwu.
Zhang Sanfeng (jinak též Zhang Tun resp. Zhang Qunbao) nar. 9. 4. 1247, taoistický poustevník, zabýval se problematikou nesmrtelnosti. Zvládl bojový styl shaolinquan a obohatil ho o cvičení daoyin. Způsoby dosažení nesmrtelnosti zdokonaloval ve Wudangských horách. Výsledkem jeho úsilí je systém, který posléze dostal název TAI-ČI ČUAN (taijiquan). Den jeho narození je slaven vyznavači tai-či jako tradiční svátek.
Zhang Sanfeng (jinak též Zhang Zhenren). Jako taoistický mnich přišel v r. 1394 do Wudangských hor, kde uviděl souboj straky (v některých verzích jeřába nebo jen "ptáka") s hadem. Při souboji pochopil proměny tai-či: měkkým přemáhat tvrdé, točit se jako tai-či. Na základě tohoto poznání, které je v souladu s teorií Knihy proměn, formuloval základy tai-či.
Chen Wangting (? -1719) jinak též Chen Zhouting z Chenjiagou. Jeho bojový styl se zpočátku velice podobal ostatním vnějším, tvrdým stylům. Na sklonku svého života však byl pod silným vlivem taoismu, což se odrazilo i v jeho bojových sestavách. Staly se měkčími, pohyby plavnějšími a okrouhlejšími a větší důraz byl kladen na správné dýchání.
Wang Zongyue z provincie Shanxi přinesl tai-či do Honangu za vlády Qianlonga (17361795). Jednou údajně projížděl přes Chenjiagou, kde se potkal s vesničany cvičícími formu boxu zvanou paochui. Několika příslušníky rodu Chen byl vyzván k souboji. Vždy však zvítězil, což na vesničany velmi zapůsobilo. Požádali proto Wanga, aby u nich na krátkou dobu zůstal a naučil je svou bojovou metodu. Žádosti vyhověl a pomohl jim modifikovat jejich tvrdý styl do měkčího tai-či. Tai-či rozpracoval i teoreticky.
Nejdůležitější však není, zda zakladatelem tai-či je Zhang Sanfeng nebo někdo jiný, jestli žil jeden nebo několik mužů stejného jména a ani to, zda tai-či vznikl o sto let dříve nebo později. Důležité je, že vůbec vznikla že působí tak, jak působí.
Tai-či patří ke školám a stylům wushu, které jsou označovány jako vnitřní, resp. měkké. Jsou tak nazývány proto, že využívají vnitřní síly člověka. Pohyby jsou měkké, oblé, vedené po křivce. Sílu protivníka využívají k vlastnímu vítězství. Tento druh bojových umění má původ v taoistických klášterech posvátných hor Wudang.
úterý 16. února 2010
Zakladatelé
O vzniku tai-či existuje mnoho legend. Autorství bývá přisuzováno různým lidem. Jako zakladatelé jsou uváděni např.:
Xu Xuanpin, žil údajně v polovině 8. století a zabýval se zkoumáním tajemných sil.
Zhang Sanfeng, žil za dynastie Tang (618-907) a vytvořil z technik a principů čtyř samostatných škol bojových umění Xu, Cheng, Yu a Yin, základy pozdějšího tai-či.
Li Daozi, žil za dynastie Tang, vytvořil styl Xiantianquan (styl "fáze před stvořením vesmíru"), který je označován za pravzor tai-či.
Han Gongyue, žil v 10. století, autor stylu Xiaojiutian ("devíti malých nebes"), předchůdce tai-či.
Zhang Sanfeng, taoistický alchymista, žil v době panování císaře Huizonga ve 12. století za dynastie Yuan (1279-1368) ve Wudangu, naučil se stínovému boxu (tai-či) údajně při božském vnuknutí ve snu přímo od Velkého císaře Xuanwu.
Zhang Sanfeng (jinak též Zhang Tun resp. Zhang Qunbao) nar. 9. 4. 1247, taoistický poustevník, zabýval se problematikou nesmrtelnosti. Zvládl bojový styl shaolinquan a obohatil ho o cvičení daoyin. Způsoby dosažení nesmrtelnosti zdokonaloval ve Wudangských horách. Výsledkem jeho úsilí je systém, který posléze dostal název TAI-ČI ČUAN (taijiquan). Den jeho narození je slaven vyznavači tai-či jako tradiční svátek.
Zhang Sanfeng (jinak též Zhang Zhenren). Jako taoistický mnich přišel v r. 1394 do Wudangských hor, kde uviděl souboj straky (v některých verzích jeřába nebo jen "ptáka") s hadem. Při souboji pochopil proměny tai-či: měkkým přemáhat tvrdé, točit se jako tai-či. Na základě tohoto poznání, které je v souladu s teorií Knihy proměn, formuloval základy tai-či.
Chen Wangting (? -1719) jinak též Chen Zhouting z Chenjiagou. Jeho bojový styl se zpočátku velice podobal ostatním vnějším, tvrdým stylům. Na sklonku svého života však byl pod silným vlivem taoismu, což se odrazilo i v jeho bojových sestavách. Staly se měkčími, pohyby plavnějšími a okrouhlejšími a větší důraz byl kladen na správné dýchání.
Wang Zongyue z provincie Shanxi přinesl tai-či do Honangu za vlády Qianlonga (17361795). Jednou údajně projížděl přes Chenjiagou, kde se potkal s vesničany cvičícími formu boxu zvanou paochui. Několika příslušníky rodu Chen byl vyzván k souboji. Vždy však zvítězil, což na vesničany velmi zapůsobilo. Požádali proto Wanga, aby u nich na krátkou dobu zůstal a naučil je svou bojovou metodu. Žádosti vyhověl a pomohl jim modifikovat jejich tvrdý styl do měkčího tai-či. Tai-či rozpracoval i teoreticky.
Nejdůležitější však není, zda zakladatelem tai-či je Zhang Sanfeng nebo někdo jiný, jestli žil jeden nebo několik mužů stejného jména a ani to, zda tai-či vznikl o sto let dříve nebo později. Důležité je, že vůbec vznikla že působí tak, jak působí.
Tai-či patří ke školám a stylům wushu, které jsou označovány jako vnitřní, resp. měkké. Jsou tak nazývány proto, že využívají vnitřní síly člověka. Pohyby jsou měkké, oblé, vedené po křivce. Sílu protivníka využívají k vlastnímu vítězství. Tento druh bojových umění má původ v taoistických klášterech posvátných hor Wudang.
Základní tvary rukou
Ve cvičení tai-či je uplatňováno několik základních tvarů rukou, z nichž každý má své výhody a zvláštní vnitřní působení.
Zhang - otevřená dlaň
Prsty jsou přirozeně nataženy (lehce ohnuty) a nepatrně roztaženy, palec směřuje do strany. Ve středu dlaně je mělká prohlubeň, tzv. tygří past.
Gou - pařát
Prsty jsou ohnuty a sevřeny tak, že se špičkami dotýkají. Prostor mezi palcem a ukazovákem se blíží tvarem kruhu a ruka je ohnutá v zápěstí.
Quan - pěst
Prsty jsou přirozeně, bez napětí sevřeny v pěst. Palec leží na druhých článcích ukazováčku a prostředníčku.
Zhang - otevřená dlaň
Prsty jsou přirozeně nataženy (lehce ohnuty) a nepatrně roztaženy, palec směřuje do strany. Ve středu dlaně je mělká prohlubeň, tzv. tygří past.
Gou - pařát
Prsty jsou ohnuty a sevřeny tak, že se špičkami dotýkají. Prostor mezi palcem a ukazovákem se blíží tvarem kruhu a ruka je ohnutá v zápěstí.
Quan - pěst
Prsty jsou přirozeně, bez napětí sevřeny v pěst. Palec leží na druhých článcích ukazováčku a prostředníčku.
Dantian
Tradiční čínská taoistická teorie rozlišuje tři oblasti soustředění životní energie
horní, lokalizovanou do mozku a místa mezi obočím ("třetí oko")
střední, umístěnou v hrudníku (soustřeďuje působení země a kosmu)
dolní, nacházející se v podbřišku, mající pro vedení čchi největší význam. Zvláště pak místo nazývané "moře dechu" umístěné na tři prsty pod pupkem.
Tyto oblasti jsou nazývány dantian (rumělková pole).
Čchi - Vitální energie
Vitální síla, nazývaná v Číně čchi, je nezbytným předpokladem našeho života. Dostáváme ji do vínku při narození a s postupem věku její množství klesá až do jejího úplného vyčerpání - a to i přes její doplňování dechem a stravou. Stejně jako krev tekoucí určitým řečištěm má i čchi své kanály (meridiány, dráhy, t'ingy, cesty...), kterými proudí podle určitých zákonitostí. Problematiku proudění čchi rozpracovala tradiční čínská medicína a využívá ji např. v akupunktuře, ale i jinde.
Dráhy řádné i mimořádné, body umístěné na drahách i mimo ně, čchi vrozená (vnitřní) i získaná (vnější), její kolování po drahách v opakujících se cyklech, ovlivňování kvantity i kvality čchi - to vše je dosti složité. Pro úvodní informaci však stačí konstatování, že tai-či "pracuje" s vitální energií, umožňuje a podporuje její plynulé proudění lidským organismem (což je jednou ze základních podmínek zdraví), ovlivňuje její spotřebu a při dodržování základních principů akumuluje nadbytečnou vitální energii v oblasti podbřišku (místě zvaném dolní dantian) k dalšímu použití.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)